Pokud má Váš příští softwarový projekt dobře dopadnout, musí ho někdo řídit. Je jedno jak schopné si najmete programátory, grafiky, UX designéry a jiné profesionály. Někdo ten tým musí dát dohromady a někdo ho pak musí koordinovat a zajistit na výstupu očekávaný výsledek.

Postupem času jsme si uvnitř týmu vydefinovali roli projekťáka tak, abychom zachovali plochou strukturu týmu, projekťáci neměli žaludeční vředy a na maximum se využilo know-how týmu. Ač to bez projekťáka nejde, jenom on úspěšný projekt ze země nevydupe, je to o celém týmu.

pexels-photo-461824

Komunikace

Základ úspěchu je umění mluvit se zbytkem tlupy, toto odvěké pravidlo platí i pro projekťáka. Není však cílem hermeticky od sebe oddělit klienta a zbytek týmu, nebo nedejbože i jednotlivé členy týmu, a celé dny jenom přeposílat e-maily s komunikací, které vůbec nerozumím a ani rozumět nechci.

Úkolem projekťáka je lidi propojit a umožnit jim tak komunikaci napřímo, bez dalších obstrukcí. Do hry zpět vstupuje v okamžiku, kdy je potřeba schválit si důležité rozhodnutí, nebo v případě nejistoty jak se má v nějaké věci postupovat dále. To je ta chvíle, kdy má mít projekťák přehled a umět najít odpovědi. Zeptat se klienta, konzultovat s UX designerem, najmout externího odborníka na 3D grafiku. Určitě není jeho posláním cucat si moudra z prstu jako na běžícím pásu, pokud nevím, musím vědět kde se zeptat.

Podpora a opora

Naši projekťáci tu jsou od toho, aby pomáhali ostatním členům týmu a poskytli jim klid a prostor pro jejich práci. Tahle role se tak dost často chová naprosto inverzně k jejímu obecně vnímanému obrazu super-boha, který rozděluje práci a s bičem a cukrem v ruce kontroluje dedlajny. Naopak projekťák častěji úkoly přijímá, než je rozděluje – to je ukázka zdravého týmu, který se řídí sám a projekťák je jenom tmelící prvek a katalyzátor.

A tady někde končí kompetence projekťáka, dále už budeme mluvit o všech členech týmu.

Součinnost a priority

Nikoho nebaví čekat až někdo jiný dokončí svoji práci. Snažíme se proto odbavovat úkoly v tomto pořadí:

  1. Komunikace – někdo čeká až se mu ozvete? Nenechte ho čekat!
  2. Požadavek na součinnost – potřebujete od někoho součinnost? Zadejte mu S.M.A.R.T. úkol. Čím dříve bude zadán, tím dříve může být hotov.
  3. Drobné úkoly na které čekají jiní – nebrzděte zbytek týmu.
  4. Drobné úkoly s rizikem – ty u kterých hrozí problém, nebo bude třeba součinnost.
  5. Větší úkoly na které někdo čeká
  6. Větší úkoly s rizikem
  7. Pohodové úkoly – víte jak je udělat, nikdo k tomu není potřeba a můžete to dělat klidně ve 3 ráno, nebo během výletu na Mars.

Tímto postupem se minimalizuje čekání a prodlevy na minimum. Zavčas se také odhalí skryté problémy a rizika, a bude čas na jejich vyřešení. Chce to trochu sebezapření dělat nejprve ty části projektu, kde cítím potenciál problému, ale je dobré mít tahle riziková místa za sebou hned na začátku a nenechávat si je jako “překvapení” na konec

Záseky a komplikace

Ať už jste ve svém oboru sebelepší, vždy narazíte na problém, který podle zadání řešit nelze, bylo by to zbytečně časově náročné, nebo hrozí nějaké navazující problémy.

Opravdový profík se pozná podle toho, že takové věci nedělá bez konzultace s ostatními. Je totiž velmi pravděpodobné, že tady jenom někdo přestřelil, nebo připravil do zadávací dokumentace ideální stav, kterého ale není potřeba dosáhnout za každou cenu. Ve většině případů se najde jiné, podobné a řádově jednodušší / levnější řešení.

Projekt vždy sleduje nějaký vyšší cíl a tím cílem nikdy není doslovné splnění zadání.

Vladislav Skoumal
SKOUMAL CEO